| Antonín Dvořák |
|
Velmi brzy začal skladatelskou dráhu a své skladby posílal tehdy nejvýraznější osobnosti romantismu Johannesu Brahmsovi, který jej posléze doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Simrockovi. Pro něho Dvořák v roce 1878 napsal první řadu Slovanských tanců, a díky vynikajícím kritikám se rázem proslavil po celém světě. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 je Dvořák pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné ze svých dcer. Setkává se s ohromujícím úspěchem a získává tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde jej vynikající výkony souborů sborového zpěvu zčásti motivují k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou, je vyvrcholením této činnosti a představuje spolu s Mozartovým umělecky nejpřesvědčivější skladby tohoto druhu vůbec. Na základě všech úspěchů získává doktorát v Praze a Cambridge a stává se profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů.
Umění Antonína Dvořáka je naprosto osobitou klasicko-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: První skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím. Zvláštního zabarvení dodalo Dvořákově hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvrobu. Podobně byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9. symfonii, zvané „Novosvětská“ , která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi v operách Čert a Káča a Rusalka. Antonín Dvořák napsal 9 symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální - Slovanské tance, vokální a vokálně-instrumentální - Stabat Mater, Svatá Ludmila, Requiem, Te Deum, 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb, koncertů, písně, sbory, klavírní skladby, 10 oper, z nichž nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida. Uctíván celým světem Dvořák nečekaně umírá v Praze 1. května 1904. Nejrůznější dokumenty a další památky mezi nimiž jsou notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty, na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze. Obsah převzat z encyklopedie Wikipedia |
Antonín Dvořák se narodil a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Prahy. Jeho otec František byl řezníkem. V letech 1853-1856 pobýval ve Zlonicích, kde se ho ujal místní kantor a varhaník Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent, hrál na housle, klavír a varhany. V šestnácti letech odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany a v kostele u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském za pár zlatek měsíčního platu.
V roce 1892 je Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku se jej snaží získat jako ředitele této instituce. Dvořák sice nejprve váhá, ale pak nabídku přijme. Pobyt v Americe je pro něj později inspirací pro jedno z jeho nejznámnějších světových děl. Krom toho mu přináší další četné pocty a definitivně i světovou proslulost.